úterý 30. května 2017

Polední dodatek

Právě jsem se rozplakala v práci, když jsem si při obědové pauze četla tenhle článek o Gabčíkovi a Kubešovi.

Šilamáma Půlplicpryč

Jsem naprosto poslední věc, co uvidíš, než půjdeš spát.

O víkendu, co byl, jsem věnovala nejkrásnější kytici, ze všech nejkrásnějších kytic, které jsem kdy někomu věnovala. Díky Zuzko.
O víkendu, co byl, jsem si nabarvila vlasy na oranžovo-třešničkovo-vlčímákověčervenou. Díky barvy.
O víkendu, co byl, jsem si spálila ramena, výstřih a nos. Díky sluníčko.

O víkendu, co bude, bude Zámostí. Těšeníčko.
O víkendu, co bude, bude na Zámostí Hentai a Zouváci se sborem. Těšeníčko.
O víkendu, co bude, bude Lištička, sestřička, jégr s redbullem, prej budou i nějaký fajnový těstoviny, prej má být i hezky, bude piknik, kozy, stoletá blogerka, tanečky. Těšeníčko.
O víkendu, co bude, bude mít Šilamamka už odevzdanou bakalářku, takže bude i víc duševní klid. Těšeníčko.
O víkendu, co bude, všechno bude.

Šilamáma Půlplicpryč



středa 24. května 2017

Mám toho moc

Mám toho moc.
Moc práce.
Moc školy.
Moc stresu.
Moc málo spánku.

Ale taky toho mám moc.
Moc prima lidí, se kterýma trávím čas.
Moc objímání a stání na špičkách.
Moc dobrýho jídla, který si vařím.
Moc akcí, na který chodím.

Sice toho mám moc, ale taky toho mám akorát. Jsou to hezký věci.

Šilamáma Půlplicpryč



pondělí 8. května 2017

A když už tu padla zmínka o mých narozeninách -

Tak tohle jsou dary, které jsem obdržela od Šilamamky:

Nádherný knoflík.
Vangoghovský notýsek.
Letadlová voda v kelímku.
Ubrousek s logem větrných mlýnů.
A na obrázku chybí papírový sáček se třemi trdelníky.

#estetika

Děkuji, Šilamamko.

Podejmlíko Půlrohlík



středa 3. května 2017

Zdálo se mi, že držím v náručí kočku, a ta kočka měla plnou pusu rozbitého růžového skla.

Někdo mi udělal radost a na moje narozeniny si koupil výšivku Lebowského ochraňujícího Bílého Rusa.
Když tak nad tím přemýšlím, dala bych si Bílého Rusa.

Podejmlíko Půlrohlík


středa 26. dubna 2017

Písně, které mě zachránily 2017

Loni se mi to velmi osvědčilo, tak si letos pro sebe musím udělat mentální poznámku, při kterých písničkách se mi magnificentně běželo při závoru na 11,5 kilometru.
Nutno říci, že letos jsem těsně po startu měla krizi jako Brno, takže mi všichni utekli a já větší část závodu běžela úplně sama, dokud mě na Pekelňáku nezačali předbíhat půlmaratonci při svém druhém kolečku. A spousta z nich mě povzbuzovala k dalšímu běhu, drahouškové rychlonozí.
Ale ani můj playlist mě nenechal ve štychu. Dokonce měl ve výsledku o pouhých 21 sekund víc než byl můj oficiální naměřený čas, takže mám možná věštecké schopnosti.
Letos jsem seřadila zvolené písně podle abecedy a byla zvědavá, jak to vyjde. Vyšlo to hezky. Letošní rok byl nejvíc rokem vyklidněných indie písniček, jejichž tempo mi nejvíc svědčilo, ale našly se i výjimky.

1. Až ti řeknu - Hentai Corporation: Pro úvodní rozběh jsem zvolila tyhle šílence, ačkoliv jsem se bála, že mi budou trochu vyhazovat z rytmu dýchání, ale to se vůbec nestalo. Postupná gradace písničky s finálním přechodem do absolutního šílenství byla pro start ideální. Bohužel hned po ní nasloupily podešťové plísně ve vzduchu, zatuhlé holeně a dlouhý kopec nad Slavicemi, kvůli čemuž se dostavila ona krize.

2. Dancing With Myself (a později White Wedding) - Billy Idol: Tohle je skoro bez komentáře. Kdybych poslouchala pár vybraných písní energicky rázného Billyho Idola pořád dokola, doběhnu možná i na měsíc.

3. How to write an Alt-J song - Fleece Music: Tohle parodické video náhodných zhulených týpků z internetu jsem objevila před pár měsíci a bývaly i doby, kdy jsem ho poslouchala několik hodin v kuse pořád dokola, a jak se zdá, tak se na ně i dobře běhá do kopce, což je jinak činnost, kterou snad jako jedinou na běhání opravdu nemusím. (A ještě nutno dodat, že v běhacím playlistu jsem kromě nich měla ještě i jednu opravdickou Alt-J píseň, ale ta se nakonec k běhu zase tolik nehodila.)

4. I Love You - Woodkid: Při téhle písničce se mi před očima promítaly záběry, které si pamatuji z nádherného klipu, a najedou jako by mi snad ani nevadilo, že prší.

5. Lonely Boy (a později Weight Of Love) - The Black Keys: Podobný případ jako Billy Idol. Skvělý rytmus, skvělá energie, Podejmlíko je dojatá a běží jako o život.

6. Orfeus - James Cole: Nesmím se ohlídnout, uvidím jenom stín, jojo, není nad správnou motivaci.

7. Qwerty - Mushroomhead: Tohle je obecně skvělá písnička na cvičení, skvěle se u ní i skáče přes švihadlo.

8. Ten Million Slaves - Otis Taylor: Řízná odrhovačka, která ve filmu Veřejní nepřátelé podbarvuje honičku, během které Christian Bale zastřelí Channinga Tatuma, to by jednomu dodalo mnoho sil běžet dál.

9. Who We Are - Imagine Dragons: Písnička sice obsahuje podezřelé množství melancholie, ovšem ne zase tolik, aby to bylo běžecky demotivační, a navíc skladby Imagine Dragons mají většinou super bicí, které člověka povzbuzují a pohánějí dál.

10. Wind - Annihilator: A naléhavá gradující vypalovačka na závěr, která mi měla připomenout, abych případně umírala až za cílem. Někde jinde v terénu by se k běhu asi moc nehodila, ale na finiš byla dobrá.

A mezi písně, které mám sice ráda, ale zjistila jsem, že pro běh se ve výsledku příliš nehodí, většinou kvůli funky rytmu a občas příliš demotivující melancholii, patří Božská komedie od Insanie, Pass This On od The Knife a When I Was Young od Golden Earring.

Podejmlíko Půlrohlík

Jo a naše sestřenice jsou, zdá se, nejlepší sestřenice. 



Kde jsou všichni?

Šilamáma se hlásí z pražského letiště. Už jsem dneska spala dvě hodiny a na rozdíl od Zvonařky je tu teplo. A nejsem tu úplně sama, tak mě to tolik nestresuje.
A stejně přemýšlím nad spoustou věcí. Třeba jestli mi ten pán na check-inu nelhal a opravdu bude stačit, když si svůj batoh vyzvednu až v Alesundu. Pač posledně to paní taky říkala a pak nám malém zavazadla zůstala v Oslu.

Šilamáma Půlplicpryč




úterý 25. dubna 2017

Řekni, kde ty kytky jsou.

A kde jsou ty noční můry, ha?
Šilamamka nám pojede do Norska. Má za úkol dát vědět hned, jak první rybě uřízne hlavu.

Podejmlíko Půlrohlík



sobota 22. dubna 2017

Zelená stromů se mění do zlaté.

Dnes přidávám další článek do série o andělském zpěvu.
Dnešní inaguraci na nebesa zasluhuje Liv Tyler za písničku z prodloužené verze Návratu krále, kterým se doprovází uzdravování štítonošky Éowyn. 
A já mám po čtvrtmaratonu a všechno mě bolí.

Podejmlíko Půlrohlík

pátek 21. dubna 2017

Zítra půlka půlmaratonu.

Šilamáma poctivě organizuje a já si poctivě říkám, jakou šanci na to nebýt poslední letos mám, když jsou nyní moje vlasy (92 cm) oficiálně delší než moje nohy (88 cm).
Navíc má u nás zítra fučet tak, že pocitově bude nula stupňů, takže to asi bude moje první půlka půlmaratonu, kterou nepoběžím v šatech.
Nemyslala jsem si, že k tomu někdy dojde, ale život pro nás má svoje plány.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Někdo se na náš blog dostal tak, že si vygooglil slovní spojení "sny o mém šílenství".



sobota 15. dubna 2017

Šilamámin dopolední dovětek

Šilamáma dodává k Podejmlíčinu předchozímu příspěvku, že Burn In Hell rozhodně můžeme považovat za nejlepší písničku v dějinách nejlepších písniček.
Ale s jejím tvrzením, že kdybychom nebyly Milosrdné sestry, tak budeme Zvrácené sestry si dovolím nesouhlasit. V tomto případě bych se přiklonila k volnějšímu překladu v podobě sousloví Pošahané sestry. Není to úplně přesné jako překlad, ale je to myslím přesné, co se týče popisu našich dvou maličkostí.

Šilamáma Půlplicpryč

pátek 14. dubna 2017

Vítej v opuštěné zemi, vejdi, dítě, vezmi mne za ruku.

Včera nastal jeden z těch vzácných momentů, kdy ke mne skrze prozření došla myšlenka, že nejlepší písničkou v dějinách nejlepších písniček je Burn In Hell od Twisted Sister.
Můžete s tím nesouhlasit, ale vlastně si myslím, že byste nemuseli, protože je to vážně super písnička. Dee Snider je totiž moudrá čarodějnice obývající pozemské heavy metalové tělo. A ještě pojmenoval svoji kapelu Zvrácená sestra. Myslím si, že můžu mluvit i za Šilamámu, když řeknu, že kdybychom nebyly Milosrdné sestry, tak budeme Zvrácené sestry.
A nádavkem k poetickému textu si dáme písničku v několika provedeních. Tak.

Podejmlíko Půlrohlík

Welcome to the abandoned land
Come on in child, take my hand
Here there's no work or play, only one bill to pay
There's just five words to say as you go down, down, down
You're gonna burn in hell
Oh, burn in hell

You can't believe all the things I've done wrong in my life
Without even trying I've lived on the edge of a knife
Well, I've played with fire, but I don't want to get myself burned
To thine own self be true, so I think that it's time for a turn
Before I burn in hell
Oh, burn in hell

Take a good look in your heart, tell me what do you see
It's black and it's dark, now is that how you want it to be?
It's up to you, what you do will decide your own fate
Make your choice now for tomorrow may be far too late
And then you'll burn in hell

Hear no evil, don't you
See no evil, don't you (oh, burn in hell)
Lay no evil down on me (you're gonna burn in hell)
Speak no evil, don't you
Think no evil, don't you (oh, burn in hell)
Play with evil, 'cause I'm free

You're gonna burn in hell

Hear no evil, don't you
See no evil, don't you (oh, burn in hell)
Lay no evil down on me

sobota 8. dubna 2017

Chci aby moje vlasy už navždy byly takové

Dobře, možná takový nemusí být navěky, přece jenom barvy měním raději než cokoliv jiného. Ale rozhodně protestuji, aby se tak krásné barvy brzy vymyly. Takže doufám, že se tak nestane. Taky bych si přála v dohledné době znovu stoupat na špičky. Ale uvidíme, jestli to tak hvězdy chtějí, tak se to stane.

Šilamáma Půlplicpryč





čtvrtek 6. dubna 2017

Stručný obrázkový příspěvek o Chrisi Evansovi a tričkách, která nosí ve filmu Parchanti.

A ještě stručnější textový příspěvek o tom, že mi možná na čtvrt století stará kolena
(a když už mluvíme o mých kolenech - měla jsem jedno zraněné a teď si při běhání musím vybírat mezi tím, jestli si ho zatáhnu ortézou a bude mě bolet všechno jenom ne koleno, a nebo si ho při běhání nezatáhnu ortézou a nebude mě bolet nic, jenom koleno)
měkne mozek, ale podívejte se na ta trička.

Podejmlíko Půlrohlík





čtvrtek 30. března 2017

Umíme si to udělat hezký

O víkendu byla Žižkovská noc.

Objímání na nádraží - oběd v Esce (pečený brambory v popelu v jakýsi omáčce se sušeným žloutekm) - U vystřelenýho oka (pivo a kroužkování v programu) - 20 000 židů pod mořem (improvizační divadlo, dobrý) - Alžbětka Stančáková (byla chudák nervózní) - jedna písnička v zahuleným sklepě - Cermarque (chtěly jsme ho obejmout, ale nakonec to jen Katka udělala) - Houpací koně (sice jsme si je spletli s Please the trees, ale nevadilo to) - kebab a spát.

Ráno - míchaný vajíčka se slaninou a salátem (3,75 vajíčka na osobu) - Vítkov a víno (takovýto bublinkový, myslím, že prosecco) - U vystřelenýho oka (sekaná s bramborovým salátem) - divadlo o dvou mrtvých týpcích (jeden z nich měl triko Legalize heroin) - crocq'n'roll (Marie si dala krokety, my kafe) - Please the trees (tentokrát už jsme fakt chtěly na ně) - Pracovna tam - Krchovský(lásku už nikdy víc) - Těsnohlídek (hlavně zachraň sebe) - Děti mezi reprákama (dokonalý zakončení depresivního trojboje) - Yesburger (byli jsme poslední, koho ještě nevyhodili) a spát.

Ráno - všichni spí, jen já jdu nakoupit - vejce Benedikt  (doufám, že se jednou vdám) - Tomáš už musí pryč - Laďa jde na hostel - kapučíno a víno ve Forbiden spot (samy holky, kecáme, je to krásný) - objímání na nádraží.

Pak už nebyla Žižkovská noc.

Šilamáma Půlplicpryč









čtvrtek 23. března 2017

čtvrtek 16. března 2017

Kdo jinému jámu jámu, sám do ní Brno

Moje sestra byla se mnou týden v Brně.
Zažily jsme spolu spoustu dobrodružství.
Měly jsme jednou horkou čokoládu z automatu a jednou horkou čokoládu z kavárny a jednou měla moje sestra horkou čokoládu z jiné kavárny, ale já si dala kofolu a panini, tak jsem si čokoládu už nedovolila.
Když se na vás milý vykašle s vědeckým centrem, nesmutněte. Udělejte si ho se sestrou, děvkama a koksem místo něho. Hrály jsme si tam až do zavíračky a nebyly jsme tak úplně klidné jako trpaslíci. Byli jsme spíš jako umpa-lumpové když objeví kakaový bob. A zavřeli jsme se do točící místnosti, zkoušeli se po ní pohybovat a házet míčem. Bylo to velmi zábavné.
Vzala jsem ji na moji oblíbenou vyhlídku a uvědomila si, že si vlastně nevím, jak jsou rozloženy brněnské části, takže jsme se dívaly na brněnské části, o kterých jsem si nebyla jistá, které brněnské části to jsou, baštily obložené housky, které jsem přibalila a hádaly na jaké brněnské části se to tak můžeme dívat.
Koupila jsem si potom vřes, který se na mém okně pěkně vyjímá a dostala svázanou malou kytičku od slečny, která dost možná chodí s jedním mým kamarádem, ale ten se za čtrnáct dní stejně stěhuje zpátky do hor, tak je to jedno.
Zjistily jsme, že nakrásno můžete být doktor se spoustou různých písmenek okolo jména, který umí sestrojit robotickou ruku a takové jiné magické věci, ale stejně působíte psychopaticky, když dvě holky v šatech nutíte, aby vytahovaly koberce zpod stánků se slovy, že tak hezký velký koberec je tam přece škoda nechat.
Byl to velmi dobrodružný týden.Vlastně to byl i velmi poklidný týden. Jeden večer jsme si v čtyřech lidech objednali čtyři pizzy (a že to nebyly malé pizzy, ne, byly to velké pizzy) a čtyři cupcaky (cupcake není muffin!) a snědli je a dívali se na toho na Dobrodružství kriminalistiky. Já se jediná podělila o pizzu a cupcake. Se svým milým. Ale řeknu Vám, chtělo to velké duševní přemlouvání.

Doufám, že chápete co tím chci říct. Moje sestra a moji kamarádi jsou prima. Můj milý, i když nakonec nemohl do toho vědeckého centra, je taky prima. Když děláte věci, které máte rádi a s lidmi, které máte rádi, je to prima. I když děláte věci, které nemáte zas tak rádi, ale s lidmi, které máte rádi, pořád je to celkem dost prima. Jo a v tom, kde jsou v Brně jaké městské části tak trochu plavu.

Šilamáma Půlplicpryč








Ptáci řvou, šeříky smrdí.

Tak jsem si myslela, že brečím dojetím, jak venku krásně svítí slunce, ale nyní se zdá, že to je první alergický záchvat sezóny.
A doplňme to nějakými vintage fotkami z návštěvy babičky.

Podejmlíko Půlrohlík



úterý 14. března 2017

středa 8. března 2017

Další stručný příspěvek, tentokráte o tom, jak jsou tři písničky z repertoáru The Rolling Stones úplně stejné.

Posuďte sami.
Mně se to tak motá dohromady, že si vždy při poslechu libovolné z nich zpívám texty těch ostatních.
A přesto můžu říct, že mám jednu z nich oblíbenou, a to totiž Please Go Home. Tu si jako jedinou napsali sami, ovšem až poté, co na předchozích albech nahráli ty druhé dvě.
Monu napsal Bo Didley a Not Fade Away napsal Buddy Holly pod vlivem Bo Didleyho. Země se točí pořád dokola dokola.

Podejmlíko Půlrohlík



neděle 5. března 2017

Velmi stručný večerní příspěvek.

Vraťme se prosím nyní v myšlenkách ke dni, kdy mi sestra z výletu jako dárek přinesla pytlíček cukru a obal na párátko, který byl zároveň neporušený a páratkaprostý.

Podejmlíko Půlrohlík