I byla Kutná hora veliká, bílýmrusákem a básněmi přetékající

Sice pozdě, ale přece. Důvodů k lásce bylo letos v Kutné hoře opět přehršel (Přehršle je stará česká jednotka objemu, jež byla používána zejména pro různé sypké látky, např. pro obilí, pohanku, mák či luštěniny apod. Jednalo se o takové množství látky, které se vešlo mezi dvě spojené lidské dlaně, tedy tolik, kolik bylo možno nabrat do jedné hrsti. V české hovorové mluvě toto slovo může nabývat tvaru přehršel, přesmyčky původního slova.) Ze zamilovaných momentů vybíráme nejdůležitější.

• Roztomilý číšník v hospodě, kam jsme šly na páteční večeři a saláty, které jsme si daly k páteční večeři.
• Midilidi při úvodním pásmu z básní soutěžících. A vůbec. Celé pásmo a jeho přednášející, a z toho bych vypíchla ještě Kryštofovu opileckou naštvanost. 
• Procházku s Procházkou po noční katedrále sv. Barborky. Navíc je pan Procházka dětský kardiolog se vzhledem i vyjadřováním kouzelného dědečka a takoví lidé jsou prostě potřeba.
• Aspoň kousek autorského čtení Beneho. Jeho hlas. Jeho básně. Jeho všechno.
• Volská voka, mini párečky, rajčátka, okurku, smetanový jogurt a džus k snídani.
• Diskuze o poezii, Jakubova apokalyptická báseň.
• Matějův steakhouse, losos či burger k obědu a bílý rusák po něm.
• Za moji maličkost jízda na bobové dráze, za Podejmlíčinu maličkost Kofola za třicet korun tamtéž.
• Spánek na trávníku u kostela, u kterého je dětské hřiště. (Doslovná citace Podejmlíka: ,,Nepůjdeme si lehnout spíš támhle na druhou stranu? Tam je tráva zelenější." Konec citace.) 
• Fakt, který jsme se dozvěděly předchozí večer, a totiž ten, že kostel, u kterého je dětské hřiště, se jmenuje Kostel Panny Marie Na Náměti, protože byl vystavěn za peníze za stříbro, které bylo na konci dne obchodování smeteno ze stolů obchodníků.
• Pankáč Martin, který píše nebývale něžnou, velmi emotivní a imaginativní poezii.
• Alžbětka, díky které jeden účastník autorského čtení pochopil, proč holkám z básníků padají kalhotky. Jemu údajně spadly trenky. .
• Bohdan, který byl skvělý jako obvykle, ale nerozvášnil se do svého maxima, což mu nemůžeme vyčítat.
• Dominik s kytarou, který vzbuzoval tesknou melancholii.
• Další snídaně, tentokrát nebyly volské voči, ale míchaná vajíčka, ale to jim nemůžeme vyčítat.
• Tři hodiny ve vlacích. Jeden z nich byl dvoupatrový, my byly v horním patře a měly jej samy pro sebe, a proto jsme mohly nahlas rozebírat všechno a pouštět si k tomu hudbu.
• Waltari, kteří letos byli soundtrackem pro náš víkend.
• Pizza po návratu do Třebíče.

Šilamáma Půlplicpryč