Do třetice všeho dobrého.

Nedělám teď nic moc jiného, než že hystericky píšu scénáře o věcech, se kterými osobně nemám zkušenosti, ale když už dělám něco jiného, tak poslouchám zejména Nizozemce a Nizozemkyně (?).

A protože o hudbě více méně byly i poslední dva příspěvky, tak jsem si řekla, že než budu zase tapetovat fotkami květů, co jsem kde minula na procházce (mám super fotky rybníka pokrytého okřehkem!), tak uzavřu hudební hattrick.

Krom toho se mi pořád kolem plíží smutek a co jiného se k němu hodí víc než nivé hlasy mých oblíbených bardů a bardek (?). 

Dodatek: Měla jsem za to, existuje slovo nivý a znamená to něco jako zastřený+vášnivý, ale zdá se, že nivý existuje jenom v rámci slova ohnivý, což v podstatě může znamenat zastřený+vášnivý, takže jsme všichni vyhráli.
Druhý dodatek: Právě jsem si uvědomila, že nivý existuje i v rámci slova vášnivý, takže bůh ví, co se mi honilo hlavou, když jsem to psala.

Podejmlíko Půlrohlík

Golden Earring se mi vyskytují ve všech třech příspěvcích, protože se jich v poslední době nemůžu vůbec nabažit. V jejich zlatém období jim zpíval hlavně Barry Hay a jeho dřevní řvaní si také užívám, ale z pochopitelně melancholicky něžných důvodů mi ze srdce tryskají hlavně jejich rané písně zpívané kytaristou Georgem Kooymansem.

Mariska Veres je bohyně, která by mohla hlasem ničit národy, což dokazuje v bezpočtu jiných hitovek, nicméně já si teď často pouštím pomalou, repetitivní a hypnotickou Daemon Lover, protože je pomalá, repetitivní a hypnotická.

Focus jsou magoři. Focus jsou boží.

Anneke je oproti ostatním anachronická, ale jakkoliv jsem se snažila, tak jsem ji nemohla vynechat. Její temperament mi to nedovolil.