Opět jsme měly náš dívčí dreamteam, se kterým jsme prošly údolí Jihlavky, skoro pořád viděly Dukovany, k snídani si daly veliký kafe a ohřátej párek od nejhodnější paní ve stánku u benzinové pumpy, rozdělily se o gumídky se všemi týmy, které jsme potkaly u včelích úlů, klikovaly/dřepovaly/autíčkovaly/sklapovačkovaly v deset večer, vyluštily čtyři z šesti šifer (na nás dobrý), jely na dřevěné "motokáře" dva kilometry z kopce serpentínami a střílely u toho mutanty, poprvé za čtyřletou historii našeho týmu se neztratily, nemohly chodit a stejně pak zase na disciplínách běhaly, z třicetišesti hodin spaly jen šest, šly na obě nepovinné noční disciplíny, a hlavně jsme skončily třinácté. Z třiadvaceti týmů. Což znamená, že jsme byly lepší než deset týmů. A taky jsme byly nejlepší ryze dívčí družstvo. Srdíčko!
A teď po vzoru profesora Kettleburna (předchůdce Hagrida na postu učitele Péče o kouzelné tvory v Bradavicích) odcházím na odpočinek, abych pečovala o své zbývající končetiny.
Šilamáma Půlplicpryč
P.S. Fotky vyfotila má drahá kamarádka, sestra v boji outdoorových závodů i pitek a večírků.
Žádné komentáře:
Okomentovat