Zase přijde jaro a zachrání nás

Pomalu zakončuji svůj druhý týden v Brněnské izolaci. Zdá se mi to delší. Už se těším až skončí. Nicméně dnes bylo venku velmi krásně. Takovejten den, kdy byste měli být s někým zamilovaní, chodit po venku, držet se za ruce a čumět po nebi a po stromech. Tak jsem odpoledne chodila sama po venku a čuměla po nebi a po stromech. Už před třemi týdny mi odešly sluchátka, tak teď vůbec venku neposlouchám hudbu. Měla jsem díky tomu dnes velmi krásný moment. Víte, já v Brně bývám obvykle jenom přes týden. Přes týden je Brno plné lidí a hluku prakticky v kteroukoliv denní či noční hodinu (zvlášť když jako já bydlíte blízko u centra/hlavních dopravních tahů okolo centra). No ale dneska jsem okolo jedné hodiny odpolední stála na přechodu u budovy JAMU (tý co je u Český, kousek od FSS) a jak jsem tam tak stála, tak v jeden moment tam bylo naprosto dokonalé ticho. Jen svítilo slunce.

Šilamáma Půlplicpryč