Na nádraží prý bude parní lokomotiva.

Včera jsem se šla projít a protože jsem tentokrát neměla žádný naplánovaný cíl, chodila jsem jednou čtvrtí křížem krážem po všech ulicích a prohlížela si staré domy v různých stádiích rozkladu.

Překvapily mě na tom dvě věci: Na poměrně malém prostoru jsem tak nachodila skoro deset kilometrů a dále mě také během mého zaníceného pochodu oslovil neznámý muž slovy: "Nebuďte smutná, slečno. Tady, vezměte si kaki."
Před očima se mi blýsklo oranžové ovoce, které držel v ruce, ale protože jsem zrovna byla opravdu v zóně a v ten moment jsem fakt pelášila, tak jsem se nezmohla ani na slovo a pokračovala jsem v chůzi.

Pár chvil jsem potom dokonce byla smutná, že jsem si nevzala kaki.

Šla jsem také kolem jednoho mého oblíbeného kostela, kde na jaře lidé vykopali celý trávník a vyseli tam semena a semena potom vyzobali holubi, ale světe div se, byl tam nový trávník, takže asi holubi nevyzobali všechna semena. A když tak nad tím přemýšlím, nebyli tam žádní holubi, takže bůh ví, co se tam vůbec přes prázdniny stalo.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: A Ksenija, moje první bojovnice, budiž jí voda lehká, by dnes slavila svátek!