neděle 27. září 2015

Krátký příběh o tom, jak mě sestra urazila tak dobře, že jsem se na ni nemohla ani zlobit.

V pátek odpoledne jsme se šly se Šilamámou vyfotit na průkazky. Po odchodu z ateliéru jsme ještě chvíli stály na schodech, protože když nosím místo kabelky riflový batoh, trvá mi delší dobu do něj vše vrátit a potom ho ještě zapnout.
Během čekání si Šilamáma všimla upoutávky lákající na taneční kurz a řekla něco jako: "Jé, taneční."
Já jsem na oplátku asi odfrkla: "Fuj, taneční."
Je rovněž možné, že jsem ještě dodala: "Všechny tance, co potřebuji vědět, jsem se naučila v mateřské školce."
A zatímco sestra poznamenávala, že "ona by chtěla umět tančit", já jsem začala předvádět ony důležité tance, a to totiž pogo a metalový headbanging.
Šilamáma se na mě podívala ze své impozantní výšky umocněné ještě botami na podpatku a chopila se příležitosti, která se obvykle vyskytuje jednou za sto let - po mém boku tedy poněkud častěji - a pronesla: "Abych citovala Harryho Pottera..."
(Bleskově jsem v hlavě třídila, kterou hlášku z našich oblíbených použije, že by "to je idiot" nebo "asi budu zvracet"? Ale tady nutno poznamenat, že ani jednu z nich nepronesl Harry Potter.)

"...je mi tě vlastně líto."

A to je konec krátkého příběhu o tom, jak mě sestra urazila tak dobře, že jsem se na ni nemohla ani zlobit.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Fotograf mi řekl, že mi tam namíchá různé fotky. Což i udělal.

"Ten kalendář jsem dělal hrozně rád, protože mi dal příležitost ukázat, jak jsem různorodý." 
-Derek Zoolander




sobota 19. září 2015

Dívám se na tebe ze všech stran.

Včera jsem byla na koncertě kapely Ty syčáci (to kapely tam je, protože si nejsem jistá, jestli není blbost to skloňovat, nebo neskloňovat). Jako vždy to hřálo u srdíčka. Petr Váša je prostě moje oblíbená víla, to říkám už několik let.
Většinu koncertu jsem si říkala: ,,Páni, to si musím napsat a pak to napsat na blog." Jak asi tušíte, nic z toho jsem si samozřejmě nenapsala a teď si to už nepamatuju. Bylo toho moc.
Nicméně jsem si alespoň udělala malé plus u svojí osoby, neboť se mi před pár dny zdálo, že u nás byl Petr Váša s několika mými spolužáky na návštěvě a nikdo se s ním nebavil. Prostřednictvím svého kamaráda jsem se mu omluvila, tak snad mi to prominul.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Doplňuji toto zcela neadekvátně fotkou mojí maličkosti pořízenou v naší pobočce České spořitelny. A víte proč?



úterý 15. září 2015

Sean Connery jednou pracoval jako mlékař.

Dnes bych vám chtěla povědět historku, která se nám přihodila někdy v průběhu odpoledne.
Seděly jsme v kuchyni kolem malého stolu a hrály s naší babičkou partii žolíka,
když v tom se Šilamáma odmlčela, zamyslela a pronesla tato slova:
"To je snídaně pro psa."

Později jsme šly domů temným lesem, nakoupily si na tousty a já jsem nenechala Šilamámě ani kapku kokosovo-banánovo-ananasového džusu, za což se hluboce stydím.

Podejmlíko Půlrohlík





pondělí 14. září 2015

Moje sestra odchází od věcí.

Moje sestra odešla právě ve chvíli, kdy Hermiona voněla v lese.
Mám takový neutuchající dojem, že voněla po kokosu, nevím ovšem, kde jsem tuto informaci vzala - jdu to prošetřit.
Při krátkém průzkumu jsem zjistila, že daný parfém Hermioně věnoval Ron k Vánocům v páté knize, zatímco ona jemu dala diář na domácí úkoly.

Podejmlíko Půlrohlík




pátek 11. září 2015

Máme něco, co Voldemort nemá.

(Nosy.)
Prý má být o víkendu zase léto, tak si připomeňme, co se dělo v pravém létě.
Jedna ze zásuvek mé zásoby fotek obsahuje část mého oblíbeného seriálu, a totiž co za obrazovou dokumentaci vznikne, když vám fotoaparát uzme dítě.
V tomto případě tříleté děvče.
Já i Šilamáma jsme se shodly na tom, že velmi dobře naladila hipsterskou estetiku, kterou jsem začala vyznávat hned potom, co jsem začala studovat uměleckou školu.

Podejmlíko Půlrohlík







středa 9. září 2015

Přilož do pece Vdolečku, musíme vyřídit velkou objednávku.

Dnes jsme měli jet na rodinný výlet za památnými stromy. Dívat se na ně a fotit je. Občas zapomínám, jak skvělou rodinu vlastně mám, a pak si občas vzpomenu na to, že jezdíme na rodinné výlety fotit stromy a že jsme jednou jeli do Velhartic jen proto, abychom se podívali na místní hřbitov. Údajně tam na hřbitovním kostele měl být v omítce vidět obličej dívky. Jestli tam byl si už nepamatuji, ale pamatuji si, že to byl skvělý výlet, bydleli jsme v jakémsi domě, kde byl skvělý gauč a spousta sešitků s béčkovými kriminálními příběhy.

Na dnešní výlet jsme bohužel nevyrazili, neb je venku děsně hnusně a v takovém počasí se staré a krásné stromy špatně fotí. Místo toho jsme se podívali hned při ránu na Shreka 2. Co vám budu povídat, brečely jsme se sestrou na mnoha místech. Na konci jsem dokonce musela jít pro kapesníčky, protože už jsme brečely moc. Zvlášť pasáž s obrovským perníčkem je velmi dojemná.

Místo výletu nakonec pojedeme na oběd do vyhlášené restaurace a vezmeme s sebou i naši osmdesátiletou babičku, protože o osmdesátileté babičky se pečuje a bere je na obědy do vyhlášených restaurací.

Šilamáma Půlplicpryč



pondělí 7. září 2015

Po lososovi vždycky změknem

Byly jsme se sestrou v Kutné hoře. Na básnickém festivalu Ortenova Kutná Hora.
Zahrnovalo to lososa, dva alžírky, jedno kapučíno, těstoviny, salát, dortík, pohár, dva hemenexy, něco banánů, quiche s cuketou, špaldový koláč s broskvemi a určitě ještě něco, jen si to teď nevybavuji.

Že je hospoda Na Barborce mojí srdeční záležitostí a druhým domovem z tohoto blogu už předpokládám někdy vyplynulo. Takže i tento víkend jsem byla na Barborce, i když to tentokrát byla ta v UNESCU. A musím říct, že naprostá bomba. I měhně bylo a Podejmlíko v nebi a Podejmlíko v pekle taktéž.

Našly jsme kostel, který měl okolo sebe místo hřbitova hřiště.
Byla jsem na bobové dráze (předpokládám, že jako historicky první i poslední účastník jakéhokoliv básnického festivalu - viz poslední foto).
Byly jsme svědkyněmi opravdického hysterického záchvatu (a světe div se, nebyl ani jedné z nás.)
Podejmlíko dostala na hotelovém pokoji takový záchvat smíchu, že rozesmála i ženy sedící pod našimi okny u vína.
Byl to moc hezký víkend.

Šilamáma Půlplicpryč feat. Podejmlíko Půlrohlík
Kdo je to ten feat, účinkuje snad v každé druhé písničce. (Poslouchaly jsme celou dobu Macklemora.)

P.S.: Ondřej Holubec mě zklamal jednou svojí básní. Báseň začíná takto "to je krása/řekl/a umřel" a bohužel tak nekončí. Co k tomu může básník ještě dodat?!











čtvrtek 3. září 2015

Nechoď do lesa, tam tě picne hajnej.

Ach. Abych pravdu řekla, poslední měsíc se mi nechtělo příliš přispívat na blog.
Moje sestra byla v čudu, já jsem si chodila hrát s dětmi a s babičkami a počítala jsem si kilometry do statistiky.
Proč děti, ať řekne klidně mládež, ne.
V srpnu jsem nachodila sto padesát dva a půl kilometru za devatenáct dní.
Pletu si šálu a možná ještě později vyždímu z paměti, co jsem vlastně dělala. Nabarvila jsem si vlasy fialovou barvou. Snad i nějaké fotky různých dobrodružství se najdou.
Teď ještě oznámím, že sestra je zpět, o víkendu spolu jedeme do Kutné Hory mezi mladé básníky a budeme zase akční a aktivní.
Už včera jsme například vzaly babičku do kavárny a celý den jsme jako dvě šťastné opice citovaly hlášky z pohádky "Ať žijí duchové".
Posázaví podle vzoru stavení, Jouzo!

Obrazový aspekt dnešního příspěvku obstará moje nejpyšnější prázdninové dílo.

Podejmlíko Půlrohlík