čtvrtek 9. července 2015

People. What a bunch of bastards.

Tatínek zrovna u počítače smutně zavyl a poté řekl: "Proč to nefunguje? Když na to klikám. Pomoc. Podejmlíko, pojď mě zachránit."
"Zkusil jsi to vypnout a znovu zapnout?" odvětila jsem já. Tatínek to vypnul a znovu zapnul a fungovalo to. Hrdý moment mého života.

Na jinou notu: Byla jsem dnes navštívit naši jednaosmdesátiletou babičku a mimo jiné jsme si povídaly o tom, jak asi Šilamáma pěkně vaří dětem na skautském táboře. Babička dobromyslně prohodila: "To musí být hlavně hrozné pořád vymýšlet, co vařit."
Já jsem ji ujistila, že to oni mají naplánované předem a že to nemusí vymýšlet sama.
"Třeba palačinky pro třicet dětí asi dělat nebudou," prohodila jsem a obě jsme se zasmály.
Skok v čase o několik hodin později. Přijde mi esemeska od sestry, že je ještě vichřice neodvála, ale že dnes vařili dětem pekáče a byl to, cituji, nejhorší nápad ever.*

Podejmlíko Půlrohlík

*Pro ty ze čtenářů, kteří nepochází z Moravy: Pekáče jsou placky z brambor, technologií přípravy ne nepodobné palačinkám.






Žádné komentáře:

Okomentovat