Ještě než Šilamáma odjela, navštívily jsme babičku a prohlédly si všechny květiny v její zahradě.
Za nejlepší fotku dne jsem prohlásila maličkou štěkající čivavu na zarostlém dvoře.
Sestra také učinila šokující zjištění, že obě naše druhá jména začínají na Půl- (tzn. Půlrohlík a Půlplicpryč) a že to má asi značit, že jsme sestry, ale přitom se jedná o prachsprostou náhodu.
A nyní komentář k aktuálním událostem:
Onehdy ve tři v noci mi připadalo jako velmi dobrý nápad okamžitě jít ven běhat. Sice jsem od té doby nemocná, ale když už zase můžu dýchat nosem, tak mi to pořád přijde jako velmi dobrý nápad, běhat v noci. Kdo by to byl řekl, že tři kolečka kolem panelového sídliště dají dohromady pět a půl kilometru. Můžu u toho sledovat lidi na zahradách kolem ohníčků a páry romanticky na sebe koukající, zatímco jejich malý bytový pes očůrává sloupy a nebo po mně skáče.
Šilamáma si odvezla čelovku, takže běhám úplně potmě, v těch pasážích, kde nejsou městská světla. Myslela jsem si, že to nepůjde, ale jde to. Stejně jako nohy potřebují nějakou chvíli běžet, aby si uvědomily, že je to aktivita přesně pro ně, tak oči potřebují trochu po nořit do "tmy", aby zjistily, že v ní dokážou vidět stejně dobře jako jinde. Měsíc s hvězdami tomu jistě pomáhají.
Podejmlíko Půlrohlík
Žádné komentáře:
Okomentovat