Film je alegorií cesty básníka za inspirací, domovem a pochopením všeobjímající skutečnosti.

Ptala jsem se osmiletého bratránka, jestli si už nepřipadá velký na to, aby se pořád díval na Lokomotivu Tomáše.
Odpověděl mi takto: "Já mám radši animované, protože se tam nikdo nezabíjí."

Zeleninu chodíme nakupovat do malého krámku  na spodní straně náměstí. Paní prodavačka si nás se sestrou pamatuje, protože přiznejme si, jsme úžasné, nebo přinejmenším docela zapamatovatelné. Jednou nám schovávala pod pultem nejkrásnější jahody, jenom proto, že jsem se den předtím ptala, jestli náhodou nemají jahody. Když jsem jí dnes říkala, že přicházím sama, protože tatíček a sestra jsou na dovolené a na táboře, začala mě utěšovat, že ten týden bez nich uplyne jako voda a zase se mi navrátí. Její slova si vybavuji, když se potuluji po bytě jako Lister po Červeném trpaslíku.

A když už vytvářím iluzi melancholického příspěvku, přidám můj nejoblíbenější poťouchlý fotoset aka "Šilamáma si fotí samospouští výrobky na Flér".

Podejmlíko Půlrohlík