Sestra teď čte Houellebecqa a ten se v Možnosti ostrova velmi krásně vyjádřil k jednomu z mých filmových názorů:
"Rozhodl jsem se zůstat tentokrát v Madridu celý týden, a o dva dny později jsem s Esther zažil malou hádku ohledně Ken Parku, posledního filmu Larryho Clarka, který chtěla vidět. Nesnášel jsem už Kids, o to víc jsem nesnesl Ken Park, scéna, kdy ta hnusná malá zrůda mlátí své prarodiče, pro mě byla obzvlášť nesnesitelná, tenhle režisér se mi hnusil na nejvyšší míru a asi právě tak nefalšované znechucení působilo, že jsem nebyl schopen se ubránit a musel to říct nahlas, přestože jsem tušil, že Esther ho má ráda jen ze zvyku, z konformismu, protože bylo cool schvalovat znázorňování násilí v umění, že ho má ráda vlastně bez velkého přemýšlení, jako má ráda třeba Michaela Hanekeho, aniž by si uvědomovala, že bolestný a duchovní obsah filmů Michaela Hanekeho je pravým opakem děl Larryho Clarka."
Podejmlíko Půlrohlík
Žádné komentáře:
Okomentovat