středa 23. července 2014

Podejmlíko apendix:

Ráda bych se zde veřejně vyjádřila, že poslední Francouzi v Šilamámině příspěvku o Barvách mně osobně rozhodně přitažliví nepřipadají!

Podejmlíko Půlrohlík

úterý 22. července 2014

I čarodějnice si rády vyrazí zatančit

Byla jsem v Ostravě na Barvách, což je poměrně divný, já nesnáším moc lidí u sebe. Tahle hrůza se ale dá eliminovat, zvlášť pokud pijete neustále pivo či cider a nealko jenom deset minut po probuzení, než dojdete k nejbližšímu stánku s pivem. Takže čtyři dny lehké nacamranosti udělají svoje.

Nejlepší kapely byly country kapely. Seriózně jsem se zabouchla do Graveyard train. Australští týpci hrající country o smrti a příšerách, koncert zakončili hezkou úvahou na téma, že všichni v tomhle sále, fesťáku, městě, na týhle zemi umřeme, nepatří nám nic. Byli skvělí! A Slim Cessna's Auto Club! Taková mše, se skvěle úchylným hráčem na banjo/zpěvákem. Panebože! A taky jazz - Guillaume Perret and Electric Epic - parta francouzskejch krásnejch týpků, saxofon a jazz! Peklo na zemi, červeně svítící saxofon, nářez jak sviňa.

I čarodejnice si rády vyrazí zatančit!

Šilamáma Půlplicpryč

Graveyard train - pozitivní zlatíčka

Slim Cessna's Auto Club - ten třetí zprava <3

Guillaume Perret and Electric Epic - jazzovej brutus

pondělí 21. července 2014

Londýn na oslavu znovuspolčení Monty Pythonu umístil do parku u Tower Bridge sochu padesátipalcového mrtvého papouška.

Nějak se mi nasbíraly deníčkové zápisy, to je tím, že jsem celý víkend natírala v růžových plavečkách trámky a desky impregnací a lazurou. Takhle moc opálená jsem mimochodem nikdy nebyla, moje upíří já se silně bouří.

Myslela jsem si, že když budu brát B-komplex, tak budu komárům smrdět a nebudou mě štípat (tak aspoň praví městská legenda). Ukazuje se, že komárům trocha zápachu nevadí, hlavně že má krev vyvážený obsah minerálů a vitamínů.

Tommy Ramone zemřel, čím už jsou všichni původní členové spolu na obláčcích.

Ten moment, kdy šest měsíců hledám po bytě jednu konkrétní věc, postupně na to zapomenu, že ji hledám, potom zvednu hlavu, stojí přímo přede mnou na okně a je na ní nápis "discover".

A konečně: Dnes jsme se já a sestra rozbrečely, když jsme si pouštěly video, jak The Tap Tap hrají písničku One Day.

Podejmlíko Půlrohlík







neděle 20. července 2014

Není těžký, je to můj bratr.

Tak jsem konečně tak po čtrnácti letech pochopila narážku, kterou Kryton prování, když v epizodě Červeného trpaslíka "Žádná legrace" pronese větu z nadpisu, když zvedá tělo mrtvého androida Abla. Nikdy jsem úplně nechápala, proč po ní přichází smích od publika, a teď to vím. "He ain't heavy, he's my brother" je název písničky od The Hollies.
Asi se člověk každý den dozví něco nového.

Plus včerejší deníkový záznam:
V televizi dávají muzikál "Tráva", na který jsme se kdysi vydaly já (14), moje sestra (12) a naše maminka (38) do místního kina jenom proto, že v časopise Premiere byla recenze doplněna fotkou, u které byl popisek ve znění: "I pravil Ježíš: "Ty už to nehul." Promítání se ale nekonalo, protože kromě nás nikdo jiný nepřišel.

Podejmlíko Půlrohlík







sobota 19. července 2014

Jeho plazové prý každé ráno provozují svoji jógu.

Božínku, takové to, jak jsem se ve čtrnácti zamilovávala do herců, co hráli takové role, jako třeba v Master And Commander nějaké námořníky v davu, imaginárně je obsazovala do rolí v mých povídkách a po nocích překládala jejich biografie do češtiny, a teď si můžu na jejich twitteru přečíst, že pijí vino collapso, jedí pizzu, koukají na Invazi lupičů těl a jsou šťastni. A vlastní několik plazů, ještěrky a hady.

A jmenuje se Bryan Dick a říká: "I'm worried Cameron will apply these enforced internet filters and I wont be able to google my name without asking permission."

Podejmlíko Půlrohlík

pátek 11. července 2014

I love you my baby, my sweet cherry. You are my sweet strawberry.

Díváme se na Knoflíkáře, film o smrti a o náhodě/osudu, a tatínek (který občas neslyší nic, ani když se mu to říká do očí) si stěžuje, že tady slyší nějaké odporné bzučení.
Nezdá se mi to, jen čekám, až začne ve filmu hrát Hollywood od Už jsme doma.
Tatínek zastaví promítání, rozsvítí, přinese si židli a prohlíží si strop.
Nad oknem je v pavučině chycená moucha, bzučí o život, nad ní sedí pavouk a bleskově ji oplétá.
Dívám se na to a kromě citoslovcí řeknu: "To vážně vypadá jako ve filmech, když se ve filmech pavouk chystá pohltit mouchu."
A potom řeknu: "Osvobodíme ji."
Tatínek přinese vysavač, řekne "Tu už neosvobodíš.", oba je vysaje.
Pokračujeme v promítání a hraje Hollywood od Už jsme doma.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Někdo se dostal na náš blog tak, že zadal do vyhledávače spojení "filmy o mniších".



středa 9. července 2014

FullHáDes je bůh vysokého rozlišení

Tak jsem se vrátila z louky, lesa, od řeky, od řvoucích dětí, topinek k večeři, hliněnejch kamen.
Chce se mi pekelně spát, ale stálo to za to.
V rámci zachování duševního klidu jsem vynechala věci, po kterých duševní klid nemívám.
Je dobrý kopat jámy a vstávat první a zatápět a postavit na čaj. Pomáhá to proti existenciálním krizím.
Byl to rok.

S láskou

i bez.

Šilamáma Půlplicpryč