čtvrtek 26. března 2015

Tlačí pěstmi na ty sloupy a přesto tvrdí, že vidí duchy.

Dočetla jsem "TO" od Stephena Kinga a božíčku, ten pán by se měl naučit o síle škrtání a nevyslovení.
Nicméně to nemůže ovlivnit fakt, že mě ten vesmír vcelku pohltil.
Rovněž se jedná o jeden z mála případů, u kterých mohu s rozmyslem tvrdit, že filmová adaptace (mluvím o kanadském televizním tříhodinovém filmu z roku 1990) se s některými situacemi vyrovnala o mnoho lépe než knižní předloha.
Dále jsem si také uvědomila, že jsem zapomněla zveřejnit fotografie z pátečního výjimečného slunečního zatmění, které jsme se sestrou oslavily tak, že jsme vyfotily samy sebe a potom dobu největšího zatmění strávily v bistru, kde jsme si pochutnávaly na rajské polévce a creme brulée.
Oběd jsme zakončily jucháním nad krásným maličkým roztomilým dětským křeslem.

Podejmlíko Půlrohlík


 
 


středa 25. března 2015

Páni mají raději blondýnky?

Jelikož ještě pořád nejsem plešatá, ač se o to už dlouho snažím, dala jsem včera mým vlasům opět poměrně čočku. Pomocí šikovné kamarádky/kadeřnice a dvou peroxidových lázní se nyní mohu hrdě počítat za blondýnku/světlozrzku (to víte, ty konce vlasů byly barveny o dost víckrát)!!!

Také jsem plakala u seriálu Shameless. Dost fest.

A večer jdu na koncert WWW! Těšeníčko jako krtek jablíčku.

A teď mě omluvte, jdu do školy vymýšlet zábavnou aktivitu na téma leadership/postava leadera. Kill me now.

Šilamáma Půlplicpryč



neděle 15. března 2015

Stručný večerní dodatek.

Právě jsem se rozbrečela u četby předchozího blogového příspěvku mojí sestry.

Podejmlíko Půlrohlík

P. S.: Rovněž vidět vlastního otce, jak lomí rukama a říká: "Co jsem udělal špatně, že moje dcery poslouchají rap?", je pocit k nezaplacení.




pudl prdl pudr

Těžký víkendy.
Zjistila jsem, že vlastně hrozně zbožňuju svoji rodinu.
A taky svoje kamarády.
Sakra, já prostě znám skvělý lidi.
A miluju svoje město.
A to ani nejsem rapper.

Včera jsem se rozbrečela u klipu "On the top of the world" od Imagine dragons.
Také jsme se sestrou odpoledne včera hlídaly naši milovanou malou sestřenku a řeknu Vám, že když paříte a tancujete se svojí sestrou a dvouletým dítětem na "Can't hold us" od Macklemora, máte dojem, že život už lepší bejt prostě nemůže. Teda aspoň já jsem ten pocit měla.

Když už to mám takový užvaněný přidám ještě úryvek z mého diáře ze dne 2. srpna 2013:
po práci na pivo s Dájou
pak se rozmnožíme. dám si pět piv a šnyta. snažím se shodit boba a shodím sebe. bobo mě zvedá a říká: ty krávo, vstávej. a martin na něj: neříkej jí krávo. je to ochránce mladých a nevinných dívek.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Dokládám to fotografií Podejmlíka aka děsivý dítě bez zorniček, mojí maličkosti aka plavky s mašličkama a kanýrkama z módy nikdy nevyjdou a balkónovým swagem nás obou.




pondělí 9. března 2015

Ne každý může být vždy pohlazen ginem.

Moje sestra důsledky toho faktu pociťovala právě včera.
Narcisky pro babičku ke dni žen zase pociťovaly, jaké to je býti pohlazeny Viktorií.
Další zajímavý fakt: Moje sestra během uplynulého víkendu obědvala tři dny po sobě řízky s bramborovým salátem, a to proto, že se takto koordinovaně všechny dostupné babičky rozhodly, že svým potomkům dopřejí. Já jsem bohužel v sobotu měla květákové smaženky s bramborovou kaší, takže se mi tohoto význačného hattricku nepodařilo dosáhnout.

Podejmlíko Půlrohlík

 
 

pátek 27. února 2015

Naše město je zvláštní město.

Minulý čtvrtek jsem v modré sukni přelezla přes plot obehnaný ostnatým drátem a později ke mně přišel úplně cizí muž a řekl mi: "Nelekej se."

Minulý pátek, chvíli poté, co jsem si v autobusu do deníčku napsala poznámku "proč jsou všichni koně unavení", jsem spatřila muže rozběhnout se proti zdi, narazit do ní, spadnout, chvíli ležet, zvednout se a jít dál, jako by se nic nestalo.
A ještě je nutné říct, že jsem si koupila cukřenku s drápatými nožičkami a gryfem na pokličce.

Naše město je zvláštní město.

Podejmlíko Půlrohlík