čtvrtek 23. března 2017

čtvrtek 16. března 2017

Kdo jinému jámu jámu, sám do ní Brno

Moje sestra byla se mnou týden v Brně.
Zažily jsme spolu spoustu dobrodružství.
Měly jsme jednou horkou čokoládu z automatu a jednou horkou čokoládu z kavárny a jednou měla moje sestra horkou čokoládu z jiné kavárny, ale já si dala kofolu a panini, tak jsem si čokoládu už nedovolila.
Když se na vás milý vykašle s vědeckým centrem, nesmutněte. Udělejte si ho se sestrou, děvkama a koksem místo něho. Hrály jsme si tam až do zavíračky a nebyly jsme tak úplně klidné jako trpaslíci. Byli jsme spíš jako umpa-lumpové když objeví kakaový bob. A zavřeli jsme se do točící místnosti, zkoušeli se po ní pohybovat a házet míčem. Bylo to velmi zábavné.
Vzala jsem ji na moji oblíbenou vyhlídku a uvědomila si, že si vlastně nevím, jak jsou rozloženy brněnské části, takže jsme se dívaly na brněnské části, o kterých jsem si nebyla jistá, které brněnské části to jsou, baštily obložené housky, které jsem přibalila a hádaly na jaké brněnské části se to tak můžeme dívat.
Koupila jsem si potom vřes, který se na mém okně pěkně vyjímá a dostala svázanou malou kytičku od slečny, která dost možná chodí s jedním mým kamarádem, ale ten se za čtrnáct dní stejně stěhuje zpátky do hor, tak je to jedno.
Zjistily jsme, že nakrásno můžete být doktor se spoustou různých písmenek okolo jména, který umí sestrojit robotickou ruku a takové jiné magické věci, ale stejně působíte psychopaticky, když dvě holky v šatech nutíte, aby vytahovaly koberce zpod stánků se slovy, že tak hezký velký koberec je tam přece škoda nechat.
Byl to velmi dobrodružný týden.Vlastně to byl i velmi poklidný týden. Jeden večer jsme si v čtyřech lidech objednali čtyři pizzy (a že to nebyly malé pizzy, ne, byly to velké pizzy) a čtyři cupcaky (cupcake není muffin!) a snědli je a dívali se na toho na Dobrodružství kriminalistiky. Já se jediná podělila o pizzu a cupcake. Se svým milým. Ale řeknu Vám, chtělo to velké duševní přemlouvání.

Doufám, že chápete co tím chci říct. Moje sestra a moji kamarádi jsou prima. Můj milý, i když nakonec nemohl do toho vědeckého centra, je taky prima. Když děláte věci, které máte rádi a s lidmi, které máte rádi, je to prima. I když děláte věci, které nemáte zas tak rádi, ale s lidmi, které máte rádi, pořád je to celkem dost prima. Jo a v tom, kde jsou v Brně jaké městské části tak trochu plavu.

Šilamáma Půlplicpryč








Ptáci řvou, šeříky smrdí.

Tak jsem si myslela, že brečím dojetím, jak venku krásně svítí slunce, ale nyní se zdá, že to je první alergický záchvat sezóny.
A doplňme to nějakými vintage fotkami z návštěvy babičky.

Podejmlíko Půlrohlík



úterý 14. března 2017

středa 8. března 2017

Další stručný příspěvek, tentokráte o tom, jak jsou tři písničky z repertoáru The Rolling Stones úplně stejné.

Posuďte sami.
Mně se to tak motá dohromady, že si vždy při poslechu libovolné z nich zpívám texty těch ostatních.
A přesto můžu říct, že mám jednu z nich oblíbenou, a to totiž Please Go Home. Tu si jako jedinou napsali sami, ovšem až poté, co na předchozích albech nahráli ty druhé dvě.
Monu napsal Bo Didley a Not Fade Away napsal Buddy Holly pod vlivem Bo Didleyho. Země se točí pořád dokola dokola.

Podejmlíko Půlrohlík



neděle 5. března 2017

Velmi stručný večerní příspěvek.

Vraťme se prosím nyní v myšlenkách ke dni, kdy mi sestra z výletu jako dárek přinesla pytlíček cukru a obal na párátko, který byl zároveň neporušený a páratkaprostý.

Podejmlíko Půlrohlík