pátek 27. února 2015

Naše město je zvláštní město.

Minulý čtvrtek jsem v modré sukni přelezla přes plot obehnaný ostnatým drátem a později ke mně přišel úplně cizí muž a řekl mi: "Nelekej se."

Minulý pátek, chvíli poté, co jsem si v autobusu do deníčku napsala poznámku "proč jsou všichni koně unavení", jsem spatřila muže rozběhnout se proti zdi, narazit do ní, spadnout, chvíli ležet, zvednout se a jít dál, jako by se nic nestalo.
A ještě je nutné říct, že jsem si koupila cukřenku s drápatými nožičkami a gryfem na pokličce.

Naše město je zvláštní město.

Podejmlíko Půlrohlík


středa 25. února 2015

Rajčatová omáčka na špagety s kousky párků

Zážitky ke sdílení.

V pondělí jsme jely s kamarádkou do hospody a začal nás v šalině balit nějakej slepej týpek hláškou: "Holky, nevěnujete se hudbě? Váš hlas je mi povědomej." Bohužel, za náš zpěv by nás spíš zavřeli.

Včera jsem byla v kině na Vetřelcovi a pak jsem šla (jak jinak) na pivo. Seděla jsem u stolu s jedním člověkem a přišla za náma nějaká paní a prej jestli máme rádi svatby (což je poněkud náročná otázka na první rande, žeano) a pak nám dala likérové špičky.

A chápu, že kus z té knihy jsem sem už psala, ale opět. To si prostě nemohu nechat pro sebe:
           A ještě jednou to musím zopakovat - náš svět je zalidněný spícími, kteří zemřeli a sní o tom, že žijí. Na světě je stále více lidí, protože ho zalidňují spící mrtví, přibývá jich, a opravdových lidí, těch, kteří žijí poprvé, je pořád málo. V celém tom zmatku nikdo z nás neví a vědět nemůže, zda je tím, kdo jen sní život, nebo tím, kdo ho doopravdy žije. 
denní dům, noční dům - Olga Tokarczuková


Zcela neadekvátně toto doplním fotkou dokazující moji snahu přeměny image na gothiclolitku aka Nejsem stará na punčocháče s Mickey Mousem.

Šilamáma Půlplicpryč



neděle 22. února 2015

Červený a nehezký.

Strávily jsme s mojí sestrou velmi příjemný víkend.
Setkaly jsme se po delší době, viděly jsme děti, kopaly jsme do nafukovacích balonků, pojedly jsme chlebíčků s celerovo-mrkvovou pomazánkou.
Nutno ovšem uvésti, že Šilamáma do balónků nekopala, neboť je proti násilí na balónkům.
Také jsme pořídil vzácnou videonahrávku dítěte říkajícího "traktor".
Šilamáma v pátek s kamarádkou vyhrála ve fotbálku sedmkrát za sebou.
Strávily jsme s mojí sestrou velmi příjemný víkend.

Podejmlíko Půlrohlík








čtvrtek 19. února 2015

Prdí se po pudingu?

V úterý jsem byla sportovat. Hrát florball. Dvě hodiny. Připadala jsem si jak parní lokomotiva.
Zítra pojedu po čtrnácti dnech domů a v sobotu budeme slavit s dětmi. Těším se jak malá!
Zítra mám ráno ale ještě školu a z té hned pojedu na vlak. Takže si chci udělat tousty na jídlo, jenomže v naší kuchyni sedí moje spolubydlící, kterou nenávidím s nějakou holkou a já nevím, co mám dělat. Achjo.

Toto je úryvek z knihy Denní dům, noční dům od Olgy Tokarczukové:

zapomenutosti
             Šla jsem za Martou a kosila jsem její kopřivy ze stezky do příkopu. Přešlapovala za mnou a se založenýma rukama říkala, že Bůh zapomněl stvořit hodně zvířat.
            "Například brodníka," řekla jsem."Byl by tvrdý jako želva, ale měl by dlouhé nohy a drsné tupé zuby. Chodil by po příkopech a žral všechnu špínu, bláto, mrtvé větve, i odpadky, které voda přináší z vesnice."
            A tak jsme začaly vzpomínat na zvířata, která Bůh, z nějakého důvodu, zapomněl stvořit. Zapomněl na tolik ptáků, tolik zvířat, která žijí v zemi. Nakonec Marta řekla, že nejvíc jí chybí to velké, nehybné zvíře, které v noci sedí na rozcestí. Neřekla, jak se jmenuje.


Je to skvělá knížka.
Toto jsou šaty a sukně, které jsem ušila. Můžete si je koupit tu.

Šilamáma Půlplicpryč



neděle 15. února 2015

Vždycky, když projdu pod Nuselským mostem, vyfotím divnou věc.

Zatím k takové události došlo 4. 7. 2012 a 13. 2. 2015. Potřebovala bych třetí událost, aby potvrdila řadu.
Považuji za důležité zmínit, že obě fotky jsou vyfoceny z přesně stejného místa, akorát jsou na nich zachyceny opačné strany silnice.

Podejmlíko Půlrohlík


sobota 14. února 2015

Neberte si víc, než jste si už vzali

Všechno se opravdu děje pořád znova. Sto roků samoty nelhalo. Dějou se mi úplně stejný věci, jak před rokem, data nejsou rozdílný o víc jak tři dny. Co se stalo minulý týden a co se stane příští týden je ale už čtyři roky stará záležitost. Fakt furt stejný.

Toto je valentýnský příspěvek.

Od svých šestnácti let jsem byla třikrát posedle zamilovaná déle než tři měsíce.
Jeden partnerský vztah, místama posedlý, místama klidný, místama nic.

Je to málo nebo moc? Všichni ti čtyři mi dodnes způsobují svírání srdce.

Kašlu na to. Opijem se s kamarádkou a půjdeme na koncert Piči z hoven a I love 69 popgejů.

Šilamáma Půlplicpryč

Tato fotka nikdy nebude neaktuální

pátek 13. února 2015

Je to náhoda, že surrealistické sdružení rozesílá svoje balíky zalepené zelenou izolepou?

Myslím si, že ne. (Protože první surrealisté psali své texty zeleným inkoustem, pokud mě paměť neklame, určitě Nezval ano, můj oblíbený.)
Od té doby, co naposlouchávám celého Mozarta, abych si určila, které skladby zařadím natrvalo do svého playlistu a které ne, nemůžu poslouchat skoro nic jiného. Respektive poslouchám teď jenom Mozarta ve volném čase a Epic Rap Battles of History u cvičení. Žádná jiná hudba mě momentálně neuspokojí. A už udělám 17 kliků skoro až na zem, cítím, že jsem silnější.
Předvčerejškem jsem brečela u filmu Znamení, když se Mel Gibson na konci rozhlédne po obýváku a uvidí všude ty skleničky s vodou.
Včera jsem se dívala na Čelisti a když jsem si potom pročítala zajímavosti na ČSFD, našla jsem tento úchvatný kousek textu: "Film se umístil na druhém místě v žebříčku filmů, které jsou nejnáročnější na energetický výdej. Během výzkumu vědci na Westminsterské univerzitě zjistili, že při sledování snímku spálíme průměrně až 161 kalorií."
Nemohla jsem přirozeně odolat a našla jsem si původní článek. První samozřejmě skončilo Osvícení se 184 kaloriemi. Na třetím místě skončil Vymítač ďábla se 158 kaloriem. Obecně nejvíc divák pálí kalorie u lekaček, protože způsobují náhlé zvýšení tepové frekvence.
Je pátek třináctého a já jsem ze vzteku nad tím, jak jsem slabá a nemocná, vylezla z postele a ušla 11,4 kilometru za dvě a čtvrt hodiny. Po návratu jsem si málem vykašlala plíce a teď ležím v peřinách a chvěji se, ale morálně se cítím velmi dobře. Koneckonců jsem se zavázala, že v dubnu uběhnu deset kilometrů.
Ano, a také jsem zjistila, že z Čelistí pochází hláška, kterou zná dobře každý člověk, který kupříkladu jako já pravidelně zírá na Dr. House.

Podejmlíko Půlrohlík