středa 17. září 2014

Kůň v bazénu VI.

Následuje další součást souboru "Čas znovunalezený aneb Z archivu facebookových statusů".

31. říjen 2012
Nejkrásnější muž, jakého jsem kdy viděla.


8. listopad 2012
Některý rána divím se sám sobě, že ležím v posteli a ne už v hrobě.
Kristina dodává: A jaký překvapení to bude v tom hrobě!
A já dodávám: Visací zámek, zámek visací!

Podejmlíko Půlrohlík

úterý 16. září 2014

Zcela chladný, přechytračelý a nepřístupný.

Řekla bych, že slova, jakými se dají popsat něčí oblíbené filmy, dokážou popsat i osobu samotnou.
Mám teď občas záchvaty myšlenek, že bych ráda rozmlátila všechny televize na kousky. Napadá mě to, když vidím dospělé, jak si u televize "chtějí odpočinout" a napadá mě to, když vidím děti, které si umí zapnout televizi, ale neumí si zavázat boty.
Včera se mi nahrnuly slzičky do očí při dokumentu o nové ponorce vyplouvající poprvé na moře, když komentátor poznamenal: "Vyplouvá poprvé a také naposledy, protože do přístavu už se nikdy nevrátí."
A nutno poznamenat, že můj šestačtyřicetiletý otec také pohnutým hlasem poznamenal: "To je smutný."

Podejmlíko Půlrohlík



pondělí 15. září 2014

Snaží se vzpomenout, ale proboha, na co?

Moji sestru vyzvali, aby vymyslela, kterých 10 knih miluje a které ji změnily a tak, a potom jsme zkoušely, kdybych napsala stejný seznam já, kolik stejných titulů by se tam objevilo. Nakonec jenom jeden, Mistr a Markétka, ale pro mě (Podejmlíko) rozhodně platí, že kdybych měla více místa, tak se jich objeví víc. Všimněte si, že u sestry se objevuje šest českých autorů, u mně čtyři. Obě jsme shodně zařadily dvě básnické sbírky. Na mém seznamu figurují dvě ženské autorky, u sestry žádná.

Šilamáma seznam:
1. G. M. Márquez - Sto roků samoty (protože je to podle mě nejlepší kniha vůbec)
2. George Orwell - 1984 (protože jsem to četla už tak desetkrát a furt je to skvělá kniha)
3. J. H. Krchovský - Básně sebrané (protože poslední polibek, poslední doteky, nikdys tu nebyla a klíč hoď do řeky)
4. René Vaněk - Nezahrada (protože něco mezi dětskou knížkou a psychoerotickým hororem)
5. Zdeněk Šmíd - Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin národního úpění (protože tak dobře ironicky přepsaný pověsti nesmí chybět)
6. Jan Folný - Buzíčci (protože to je knížka s růžovou pusou na přebalu)
7. kolektiv autorů - Móda, obrazové dějiny oblékání a stylu (protože to je veliká bichle plná nádhernejch fotek a obrázků)
8. Michail Bulgakov - Mistr a Markétka (protože ruská literatura je skvělá a Mistr a Markétka nejvíc)
9. Jan Těsnohlídek ml. - Násilí bez předsudků (protože to byla moje první oblíbená kniha s poezií a pořád jí zůstává)
10. Jan Pelc - A bude hůř (protože to byla asi první knížka, kterou jsem si koupila)

Podejmlíko seznam:
1. G. M. Márquez - Kronika ohlášené smrti: Protože začíná koncem a na takové vábení já slyším.
2. Michail Bulgakov - Mistr a Markétka: Protože neexistuje jeseter druhé jakosti, jeseter druhé jakosti je zkažený.
3. Bram Stoker - Drákula: Protože mě dodnes fascinuje jeho vyprávěcí postup a je to jedna z těch knih, které bych musela sama napsat, kdyby je nikdo přede mnou nenapsal.
4. Daniil Charms - Bába: Protože dotáhl k mistrovství schopnost vyjádřit celý vesmír se všemi detaily v jedné větě.
5. Samuel Beckett - Čekání na Godota: Protože proto.
6. Vladimír Holan - Les bez stromů: Protože přestal psát, když zemřela jeho dcera.
7. František Halas - Sépie: Protože mumie s pozlacenými víčky spí v muzeích a to je láska.
8. Simone de Beauvoir - Pozvaná: Protože Simonka mi rozumí jako nikdo na světě.
9. Radka Denemarková - Smrt, nebudeš se báti aneb příběh Petra Lébla: Protože jsem poprvé měla dojem, že musím napsat knihu o tom, jak čtu knihu.
10. Marek Šindelka - Chyba: Protože je to kniha o tom, že květiny vrací úder.

Podejmlíko Půlrohlík a Šilamáma Půlplicpryč





neděle 14. září 2014

Potom si povzdechl. „Jak by to bylo krásné,“ snil, „kdyby člověk nemusil myslit na štěstí!“

Dnes bych chtěla pohovořit o dvou věcech, nad kterými jsem se během večera dojímala:

Za prvé: Dětství jsem strávila tím, že jsem běhala po venku a hledala žáby. Celou pubertu jsem potom pečlivě reflektovala každý svůj pocit a každou svou myšlenku zápisem do slov a veršů. Dnes jsem si uvědomila, že zase běhám po venku a hledám žáby.

Za druhé: Básník mě ponoukl k prohlídce facebookového profilu Arnolda Schwarzeneggera a ten je vám tak roztomilý, až mi skoro slza ukápla!

Život je přece jen krásný.

Podejmlíko Půlrohlík















sobota 13. září 2014

Kůň v bazénu V.

Následuje další součást souboru "Čas znovunalezený aneb Z archivu facebookových statusů".

22. říjen 2012
Smutek potrvá navždy.
/Poslední slova Vincenta van Gogha/

25. říjen 2012
Abyste dostali jednolůžkový pokoj na koleji, musíte být blázen. Jednolůžkový pokoj má Struhala, jednolůžkový pokoj má holka vedle nás, co každé ráno několik hodin sténá, řve, skáče, zpívá v agónii a mlátí u toho do věcí.

Podejmlíko Půlrohlík


pátek 12. září 2014

Vytvářím si bojovou náladu

Tak tu máme opět ten víkend. Letos je to popáté, první dva to byl jeden, druhé dva to byl ten druhý, bude to on i letos? Nebo to zvládnu?
Těším se na holky. Moc. Při nakupování v Kauflandu jsem si řekla, že takovýty ženský likérky vlastně nejsou žádná ostuda, tak jsem si koupila brusinkovýho jelzina. Noaco?
V poslední době mi začíná připadat uhozený, jak se všichni furt ptají, jak se máš. FŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮ

Šilamáma Půlplicpryč

středa 10. září 2014

To, co neuděláme, neuděláme proto, aby ostatní nevěděli, že to udělat chceme.

Dnes jsme si se sestrou poplakaly u Vesnice. Zjistila jsem, že čím víc na to koukám, tím víc mě bolí srdce i u scén, u kterých mě dříve vůbec nebolelo.
Zajímalo by mě, co to znamená, když po třech měsících přijedu poprvé do Prahy a uvidím film o muži, který běží se psy/vlky a je šťasten. A další film o mladé učitelce, která se zamiluje do svého studenta a je slepá ke všemu kromě vlastní touhy po lásce. A o Strejcovském, jak ovazuje Pavlu provazem.
A že jsem v noci sledovala Petra Marka, jak se se svými studenty baví o polském filmu. Připadali si myslím velmi mužní, jak tam tak ovíněni kouřili a házeli po sobě jmény, aby vysoupeřili, který z nich je moudřejší a sečtělejší. Nepřispěla jsem do debaty příliš, jenom jsem jim podala popelník a řekla, že ten Zanussiho film s dlouhým názvem se jmenuje "Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou". Ale z těch filmů, o kterých se bavili, jsem viděla všechny.
Taky jsem viděla film o tom, jak pan Potměšil s Dejdarem chtějí dělat poctivou politiku a zlí mafiáni jim to kazí. Přišlo mi zvláštní, že jediná scéna, která mi ve filmu připadala uvěřitelná a autentická, bylo zkopání chudáka politického asistenta na ulici do krychličky.
Také by mě zajímalo, jestli mě skutečně sledoval celou dobu od projekce až po schodech nahoru.
Což mi připomíná, že jsem dnes ve vlaku za dvě hodiny napsala skoro všechno, o čem bych chtěla psát další dva roky. Jenom konec mě zatím nějak neuspokojuje, ale to ty konce dělají vždycky, dokud k nim člověk nedospěje.
Když vyprávím Michalovi o Kosťovi, připadám si také trochu slepá.
A všechno teď vychází tak skvěle a vypadá tak dobře, že se cítím velmi provinile, že se trochu obávám, co se stane, až to skončí, protože se bojím, že to neustojím. A ještě se mi to rýmuje. Ale ospravedlnila jsem si to tak, že aby nedošlo ke stejné slepotě jako u výše zmíněné paní učitelky, musí člověk chvilku počkat, aby se mohl na situaci podívat střízlivějšíma očima.
Tak dlouhý výlev jsem dnes ani nečekala, a to jsem si jistá, že jsem polovinu všech věcí, co jsem chtěla napsat a utřídit, zapomněla.
Zde máte Bustera Keatona, na němž visí jeho vlastní děti.

Podejmlíko Půlrohlík