středa 27. srpna 2014

Kůň v bazénu II.

Následuje další součást souboru "Čas znovunalezený aneb Z archivu facebookových statusů".

9. říjen 2012
(deníkový záznam)
Jsem tak pyšná na svoji sestru.

(umělecká rekonstrukce incidentu ve škole)
Kolega student: Kolik si myslíte, že máme mít kreditů z angličtiny?
Já: Čtyři.
Kolega student: Hahá. Oni to teď změnili. Šest. Takže nám dva chybí, ale neexistuje žádná další zkouška, kterou bychom mohli splnit, abychom je získali.
Já: Chm.
Později.
Já: Podmínky studia se nemůžou měnit během studia, že ne?
Vedoucí studijního oddělení: To já nevím, děvenko, promluvte si s proděkanem, ten mění studijní plány.
O patro výš.
Já: Měnil jste nám studijní plány?
Proděkan: Ne.
Studenti: Hořekujeme. Zjevilo se nám, že máme mít šest kreditů z angličtiny.
Proděkan: No jistě, to se teď měnilo. To je zábavné. Třeba vás to nepustí ke státnicím. Hihi.

Podejmlíko Půlrohlík









úterý 26. srpna 2014

O básnících a Jurském parku.

Pamatuji si, že jsem kdysi byla svědkem toho, že docela známý básník přednášel báseň od jiné ne tak úplně známé básnířky a nevěděl, co to je "arara". Potom se mě ten samý básník ptal, jestli jsem tu báseň s "arara" nepsala náhodou já, protože v jedné mojí básni viděl spojení "u vozu Praga RN".
Přivedlo mě to k úvaze, jestli je povinností docela známého básníka znát papouška araru a vědět, jakým druhem automobilu spáchala Olga Hepnarová svůj zločin.
Loni se mě po festivalu v Kutné Hoře ptaly dvě slečny recitátorky, co znamená podivný atraktor z mojí básně, a to už jsem si připadala trochu jako hipstrbásník, co dává do svých textů slova v naději, že nikdo nebude znát jejich význam. Potom jsem ale zjistila, že o podivném atraktoru se káže v Jurském parku a ulevilo se mi, že jsem vlastně mainstream.

Podejmlíko Půlrohlík


pondělí 25. srpna 2014

Mladá srdce pukají, rány čerstvě krvácejí.

Neuplynulo ani moc času a už jsme si se sestrou uvědomily, že známe ještě jeden andělský zpěv.
A je to samozřejmě CocoRosie: Werewolf.

Dnes jsem se také rozhodla předstírat, že mám krátké vlasy.
Moje sestra se rozhodla předstírat, že gauč v obýváku je postel, kterou už nikdy neopustí.
Obě fotografie jsou ilustrační, ale výmluvné.

Podejmlíko Půlrohlík




neděle 24. srpna 2014

A kdo to stojí za plotem?

George Harrison je moje největší láska.
Na mojí oblíbené fotce jako zarostlý skřítek radostně poskakuje při hře v tenis.
Nyní, při četbě nové životopisné knihy George Harrison: Za zamčenými dveřmi a při studiu příslušných materiálů, zjišťuji, že druhým radostným skřítkem a partnerem ve hře byl Bob Dylan.
Nevím, jak vy, ale já mám radost, že život nepostrádá schopnost překvapovat novými informacemi.

Podejmlíko Půlrohlík




pátek 22. srpna 2014

Kůň v bazénu I.

Rozhodla jsem se přijít s mapujícím souborem příspěvků, který nese název "Čas znovunalezený aneb Z archivu facebookových statusů", jinak též známý pod názvem Kůň v bazénu. Je dost možné, že něco z toho už došlo svého zveřejnění, ale nyní  mám nějakou reflexivní náladu. Mimochodem jsem během přípravy tohoto článku zjistila, že za dva a půl roku existence tohoto blogu jsme ani já, ani moje sestra ani jednou nepoužily slovo "neštěstí".

20. září 2012
ono se to jako oběšená kočka v polském filmu nedá úplně popsat slovy

8. říjen 2012
(výpisky z četby, Muškátový oříšek od Lubomíra Martínka)

"Neštěstí vzniká z toho, že se zastavíme při předposledním kroku." -Musil

Kde vzít kupříkladu jistotu, že člověk není na světě jenom proto, aby umožnil parazitům přežití, nebo proto, aby dal vzniknout počítačům?

Lásku, podobně jako pomstu, lze vychutnat teprve po patřičném počtu proher.

Podejmlíko Půlrohlík

Fotografie jsou čtyři roky staré, drahý bože. Jedná se o natáčení školního cvičení, kde jsem hrála čtyřicetiletou utýranou ženu. Autorkou fotografií je Karolina Ketmanová, která má ráda les a 39 chybějících oken.








středa 20. srpna 2014

Pokud žák není lepší než učitel, potom je to špatný učitel.

Můj tatínek říká, že to, že jsem malá, oplácaná, s chlupatýma nohama, natočenýma vlasama a v sametovém pláštíku, ze mě ještě nedělá hobita.
Sestra říká, že bych si asi měla nacpat dýmku a bafat na zápraží.

Hercule Poirot pronáší větu: "Snažím se rekonstruovat, kde se všichni nacházeli v době vraždy."
Můj tatínek z kuchyně reaguje: "Tvoje bába byla v době vraždy..."

Prozkoumávala jsem složku se jménem "hříchy mládí".

Podejmlíko Půlrohlík






úterý 19. srpna 2014

"I would dance with you, Maria, but my hands are on fire."

Nejspíš je to zřejmé, ale přišel čas oficiálně to oznámit. Mojí žhavou láskou pro toto léto se stal Bob Dylan. Pocházím z rodiny formované dřevním rock'n'rollem a potom triem The Beatles + The Rolling Stones + The Doors. Dylanova hudba tatínka nebaví a proto u nás doma nebyl nikdy k dispozici. Poprvé jsem se k jeho hudbě dostala přes George Harrisona a jeho "The Concert for Bangladesh", postupně jsem si naposlouchala i pár ostatních písniček, zvláště poté, co se ukázalo, že Jan za Dylana velmi horuje.
Teď jsem ale psala analýzu skvělého depresivního filmu "V nitru Llewyna Davise" a během psacího přepracování  mě napadlo, že bych si okamžitě měla naposlouchat co nejvíce existujících verzí písně "House of the Risin' Sun" a určit jednou provždy, která je nejlepší. Což jsem briskně učinila. Již předtím jsem si několikrát denně pouštěla písničku "Tweeter and the Monkey Man", další ze spolupráce Harrisona a Dylana (a Toma Pettyho, Jeffa Lynna a Roye Orbisona), protože jsem na ni dostala náladu pokaždé, když jsem uviděla Dylanův obličej na titulní stránce časopisu na hromadě ostatních tiskovin v jedné nejmenované místnosti našeho bytu. A pak už to šlo ráz na ráz a teď už jsem v té fázi, že jsem si na eBayi koupila čtyřhodinový bootleg Dylanova režijního počinu ve stylu cinema veritas v takřka nesledovatelné kvalitě a sleduji to, a také jsem si koupila dvě verze Dylanovy básnické sbírky "Tarantule", jednu v angličtině a jednu v českém překladu, abych mohla porovnat rozdíly v textu.
Abych se dostala ke své pointě: Vynalezla jsem skvělý článek do kategorie "Ona není chorá, je jenom obětí vítězství touhy nad rozumem."
A abych se dostala ke své druhé pointě: Vynalezla jsem sérii dalších článků o Dylanovi, které naplánuji s různými rozestupy pro budoucí zveřejnění, aby se nějak naředily mezi ostatní zápisky a netvořily příliš velký kumul na jednom místě.


Podejmlíko Půlrohlík

(Já se snažím setřást Dylana z jeho stromu neboli Já se snažím vylézt za Dylanem na jeho strom, koláž, 2014)