čtvrtek 3. září 2015

Nechoď do lesa, tam tě picne hajnej.

Ach. Abych pravdu řekla, poslední měsíc se mi nechtělo příliš přispívat na blog.
Moje sestra byla v čudu, já jsem si chodila hrát s dětmi a s babičkami a počítala jsem si kilometry do statistiky.
Proč děti, ať řekne klidně mládež, ne.
V srpnu jsem nachodila sto padesát dva a půl kilometru za devatenáct dní.
Pletu si šálu a možná ještě později vyždímu z paměti, co jsem vlastně dělala. Nabarvila jsem si vlasy fialovou barvou. Snad i nějaké fotky různých dobrodružství se najdou.
Teď ještě oznámím, že sestra je zpět, o víkendu spolu jedeme do Kutné Hory mezi mladé básníky a budeme zase akční a aktivní.
Už včera jsme například vzaly babičku do kavárny a celý den jsme jako dvě šťastné opice citovaly hlášky z pohádky "Ať žijí duchové".
Posázaví podle vzoru stavení, Jouzo!

Obrazový aspekt dnešního příspěvku obstará moje nejpyšnější prázdninové dílo.

Podejmlíko Půlrohlík


pondělí 31. srpna 2015

Ten starý je na dně jezera

Jsem zpátky ze čtrnáctidenního vaření v Pyrenejích (Francie, Španělsko, Andorra) a týdenního plachtění na Mazurských jezerech.

Vašek a pivo denně, Marcel a panák slivovice denně, kempy, ovesné vločky, polévky, trochu moře, hodně hor, déšť po tříměsíčním suchu v Provence. Šílení cyklisti, diskuze o gumových medvídcích i kolech za čtvrt mega.

Gofry vafle se všetkými ovocami, krupnik oříškový (nejlepší pití ever), žubrowica se sokem, smažené rybky, lovení plyšáčků, plachtění, spaní v kajutě, náklony. Mobil v jezeře, hafanana, pivo se sokem, odbočka pro koně.

A z toho všeho a ještě víc nemám jedinou fotku. Něco si holt musíte pamatovat.

Šilamáma Půlplicpryč

sobota 25. července 2015

Neumí ani uvařit vejce

Nyní, když je Šilamáma mimo dosah vymožeností civilizace, zveřejním článek, který napsala, dokud v něm ještě nebyla, a článek, aby toho nebylo málo, pojednává o čase, kdy rovněž nebyla na dosah. Fotografie pochází z procházky, kdy jsme sice byly ve městě, ale zároveň jsme byly v lese, ať je téma vytěženo nadoraz.
-Podejmlíko


Vrátila jsem se z lesa a od řeky a od dětí, co se neustále ptají: "Co bude k jídlu?" Ne, že bych se netěšila na Podejmlíčko a další příbuzné a kamarády (a hospody, co si budem namlouvat), ale jak jsem napsala svému drahému kamarádovi na pohled z tábora: "Hele, víš jak, čtrnáct dní v lese u hliněnejch kamen, jen vařit samý buřty, to vůbec nestojí za kulový. Třeba dneska jsem dělala karbanátky pro 32 lidí."

Jak Vám jistě nemusím vysvětlovat, při počtu 10 dospělých ve věku 16, 19 a 21 až 33 let, 6 mládeží ve věku 13-15 let, 7 děťomládeží ve věku 10-12 let,  a 7 dětí ve věku 7-9 let, není o prapodivné, absurdní i veselé historky nouze. A jedná se o čistě chlapecký tábor. Kromě mojí maličkosti.

Došlo k bitvě o latrínu. Věřím, že nemusím naplno říkat, čím se proslavila. Snad jen, že proběhla v době mého poobědního šlofíku a když jsem se vzbudila, bylo již po bitvě a všichni chodili vydrhnutí z řeky a velmi se smáli.

Také jsme se v noci přepadávali se sousedním táborem. Jelikož se jim povedlo ukrást nám lodě, řekli jsme si, že pomsta bude sladká. Zvolili jsme neortodoxní přístup k přepadu. Obarvili jsme jim mléko potravinářským barvivem na čtyři různé barvy, poslali tam člověka namazaného medem, který všechny objímal, zatímco jsme jim ucpali komín slámou a nad ránem jim udělali koncert zahrnující čtyři seriózní hudební nástroje (kytaru, dvanáctistrunnou kytaru, housle a zelenou vroubkovanou trubku) a můj zpěv. Pak k nám přišlo vedení přepadených a donesli nám kilovou čokoládu, že takovej přepad ještě nezažili a že se jim to moc líbilo.

Jedno naše dítě z kategorie těch hodně malých (pidižvíci nebo familiérně pindíci) mělo v noci noční můry. A z jednoho našeho vedoucího na noční poradě vylezlo, že by to mohlo být tím, že bydlí v domě, ve kterém po druhé světové válce našli mumifikované miminko a mezi světovými válkami že tam bylo sídlo místních satanistů nebo čehosi. Byla o něm napsána kniha "Umřel jsem v sobotu". K zakoupení tady a rozhovor s autorem tady. Tu noc jsme měli noční můry už všichni. Ne jenom ten chlapeček.

Šilamáma Půlplicpryč





čtvrtek 23. července 2015

Příspěvek začínající krátkou citací.

Že "Vařit" jednou bude mojí odpovědí na otázku "Co sakra jedeš dělat do Kosova?", by mě teda ani ve snu nenapadlo, když jsem v devíti začala chodit do kroužku vaření.
-Šilamáma Půlplicpryč

Vyprovázení na vlak mírně pozbylo na své dojemnosti, protože díky Českým dráhám jsme měli extra 15 minut na mávání kapesníčkem po boku vlakové soupravy a po takovou dobu je těžké udržet sentimentální emoce v plné pohotovosti.
Ale pán, který nás z okna svého kupé pozoroval, byl zjevně rozradostněn z mého pobíhání po nástupišti a ze sestřina opakovaného vystupování a nastupování, takže nic nebylo marné.
A sestřin fotbalový tým poprvé nevyhrál.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Někdo se na náš blog dostal tak, že si zadal do vyhledávače spojení "zaslechl jsem lásku odcházet".


 


pondělí 20. července 2015

Motýlci v žaludku

Pánvenože, minulý týden (a hlavně víkend) byl tak nabitý a máme z něho se sestrou spoustu fotek, ale aktuálně o tom nedokážu moc napsat.
To, jak jsme šly se sestrou na oběd, pak na kafe, pak se couraly a fotily a další den jsme byly na výletě na hradě a pak jsem hrála fotbal a koupala jsem se na splavu a přerušila to bouřka a pak oživené židovské město a noční cesta za rodinkou na zahradu a tam rodinná párty, grilování, koupáníčko a takový věci a pak menší fesťák, kde jsem pogovala v balerinkách a s mojí nej kámoškou stavěla hrad z písku a spala u ní a koukali jsme se ještě s jedním klukem na Zoufalý manželky a lakovali si u toho nehty a pak další koupání na splavu a přerušila to další bouřka a pak jsem byla doma s rodinkou a u toho jsem zjistila důvod těch mých současných motýlků v žaludku.
S jednou nejmenovanou cestovkou v pátek totiž odjíždím (jako zaměstnanec) na zájezd do Makedonie a Kosova a včera večer jsem zjistila, že já (HLUPÁK BRALOVSKÁ) nemám cestovní pas a že do toho Kosova ho fakt potřebuju. Takže jsem dneska byla dvakrát na městským úřadě, telefonovala s ministerstvem zahraničních věcí a vyplázla přes dva tisíce, abych se stala majitelkou ne jenom jednoho, ale hned dvou cestovních pasů. Občas ta moje rozevlátost není pozitivní. A teďka, když se vyřešil problém s pasem mi došlo tohle: "DYŤ JÁ V PÁTEK JEDU DO KOSOVA!"

Tak snad mě nikdo nezastřelí.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Doplňujeme to zcela neadekvátně poklidnými fotkami z minulé středy a poklidného kafíčka a poklidné, ač zlehýnka zpocené cesty domů.




 





 


pondělí 13. července 2015

Náhodný improvizovaný večerní příspěvek.

Před několika okamžiky mi přišla sms od mého tatínka v tomto znění:
"Právě jsem přijel vlakem do Kopidlna. Nic zajímavého tu není a tak jedu zase zpátky."
Ale abyste rozuměli, tak kdysi bylo v možném plánu jet vlakem do Kopidlna, ale nakonec z toho sešlo. Po mnoha letech tedy tatínek splatil jeden čestný dluh.

Podejmlíko Půlrohlík




pátek 10. července 2015

Noční rozjímání

Asi nejvíc se mi na běhání v noci líbí, že při výběhu z domu se bojím i svého stínu, který se přede mnou šine po trávě, kdežto když končím sedmý kilometr, tak bych i démona z pekla rozšlapala, abych nemusela odbíhat z trasy.
Plus jsem v jednom týdnu třikrát potkala na stejném mostě stejného kluka a teď si nejsem jistá, jestli straším já jeho nebo on mě.
A do třetice všeho dobrého, co se týče obrazové přílohy, dáme si trochu vzpomínání na Šilamámu, jak odchází od věcí. (Kdo by to byl řekl, že loni vypadaly její vlasy takhle.)

Podejmlíko Půlrohlík