neděle 7. února 2016

Tak "Smrt královny Jane" je tradicionál.

O tomto víkendu jsem donutila Šilamámu podívat se na dva filmy.
Onehdy totiž vyjádřila přání jít do kina na dva komixové filmy a já si znenadání vytáhla z paměti Watchmeny, film s nejvíce cool superhrdinou v mých očích. Pokud ten film znáte, dám vám chvíli na to, abyste si zkusili tipnout, kdo z nich je v mých očích nejvíce cool superhrdinou. Chvíle pominula a já dávám odpověď, že je to Rorschach. No a tak jsme se včera koukaly na Watchmeny, abychom si v tváří v tvář rozjásanému, patriotistickému a optimistickému Marvelu připomněly, že cynismus stále existuje.
A dnes jsem ji přinutila podívat se na V nitru Llewyna Davise, a to nejspíš proto, že jsem se nedávno dívala na sedmou epizodu Star Wars a pořád jsem doma žvanila o těch hercích a nějak jsem si vzpomněla, že už jsem se dlouho nedívala na tenhle skvělý film, kde se objevili spolu. Nitro Llewyna Davise navíc obsahuje skvělou dramaturgickou linii s kočkou, která nabízí mnoho podnětu k zamyšlení. Také jsme diskutovaly nad tím, jestli když se král Henry bojí přijít o květ Anglie i celou větev, jestli tím myslí ženu a dítě, dítě a ženu, jenom ženu nebo něco úplně jiného, třeba své vlastní lidství.
A Šilamáma k tomu nemá žádný komentář.

Podejmlíko Půlrohlík




sobota 6. února 2016

Polemika o písni Can't hold us od Macklemora a Ryana Lewise

Nejprve několik suchých faktů.
Jedná se o písničku z alba The Heist (vydáno 2012), která byla vypuštěna jako singl 16. srpna 2011. Autorsky se na ní podílel Macklemore, Ryan Lewis a Ray Dalton. Je v tónině E moll a její tempo je 146 beatů za minutu. Píseň byla na vrcholu žebíčku Billboard Hot 100, jako klip byla nominována na Grammy v roce 2014, v kategorii Nejlepší hudební video a na Spotify byla Nejpřehrávanější písní roku 2013. Klip k písni byl premiérově uveden 17. dubna 2013. Jeho natáčení trvalo tři měsíce, na šestnácti lokacích. Vyhrál cenu MTV za nejlepší hip-hopový klip, byl nominován i za střih a režii. Klip má v současnosti na youtube přes 380 milionů shlédnutí.

Nyní několik srdíčkových faktů.
Macklemorovo občanské jméno je Ben Haggerty, a to se nám se sestrou velmi líbí. Skvělý jméno. Nejprve vystupoval jako Professor Macklemore, což je jméno imaginárního superhrdiny, kterého si jako malý vymyslel.
Podejmlíko fascinuje ta část, kde Macklemore stříhá (v paruce) na pláži Raye Daltona a přesně si pamatuji, jak jednou říkala: ,,To si jako říkali 'Chm, co teď? Tak tam dáme Macklemora jak stříhá borce, co zpívá refrén?' a pak to udělali?" Mě fascinuje ta část, kdy hudba zpomalí, Ryan Dalton zpívá refrén, a do toho je záběr, jak Macklemore s lidma  na lodi pořád skáčou. Ta loď se mimochodem jmenuje Lady Washington.

A nyní něco, co mě nedávno při sledování toho klipu vzalo jak palice mezi oči.
Klip začíná tím, že dredatej děda, dá Macklemorovi vlajku The Heist, poté ta vlajka putuje, protagonisti si ji předávají, jezdí s ní na velbloudovi, vypálí jí raketou, aby ji nakonec Macklemore vyvěsil na nějakou věž... No a moje pointa je ta, že tu vlajku měl už na začátku, tak ji tam mohl vlastně pověsit rovnou. A pak taky v průběhu toho klipu je u tý vlajky mockrát. Mohl ji kdykoliv jít pověsit. Ale pak by to nebylo tak cool. A to by byla škoda. Pokojíček na přívěsu za autem chce přece každej.

Šilamáma Půlplicpryč












středa 3. února 2016

Den, kdy zemřela hudba.

Protože mám ráda čísla, která končí sedmičkou, tak se hodlám pozastavit nad dnešními padesátými sedmými smrtozeninami Buddyho Hollyho.
Jak by asi vypadal rock'n'roll, kdyby s nimi to letadlo tehdy nespadlo. Bylo mu teprve 22 a i tak už stihl ovlivnit  celou nadcházející generaci hudebníků a definovat, jak vypadá rock'n'rollová kapela. Co by asi tak napsal, kdyby si prožil šedesátá léta. A všechno ostatní.

“Death is very often referred to as a good career move.” - Buddy Holly

Skladba Everyday má některá velmi krásná filmová použití, z nich mi nejmilejší je Stůj při mně, a to ironické v Musíme si promluvit o Kevinovi jsem také s postupem času vzala na milost.

Podejmlíko Půlrohlík





Svět je naše ústřice.

Tak teď už nejenže vím, co to znamená, ale také vím, odkud to pochází a co to doopravdy znamená. Jen by mě zajímalo, jak jsem původně věděla, co to znamená, když jsem nevěděla, odkud to pochází.
Ehm.
Večer jsme se sestrou věnovaly několik chvil dojímáním se nad krasobruslením, a to zejména nad tím slavným Bolero tancem a také nad našimi starými dobrými oblíbenci. Dostali jsme se k tomu přes Bruna s expresivním obočím a hipstery s perfektně působivou volnou jízdou.
Odpoledne jsme se se sestrou a tatínkem vydali na krátké dobrodružství s cílem lokalizovat vodopády na Klíčku a mimo jiné jsme lokalizovali také některé velmi krásné keře, dva stromy parťáky a dalšího pána, co jezdí lovit vodopády.
Ráno jsme se my veličenstvo vydaly spát až poté, co kohout zakokrhal.

Podejmlíko Půlrohlík

 




 


neděle 31. ledna 2016

Jacques Rivette (1.3.1928 - 29.1.2016)

Už sedm let platí, že když se mě někdo zeptá na můj nejoblíbenější film, tak odpovím Célina a Julie si vyjely na lodi.
Célina a Julie si vyjely na lodi je totiž jednou z nejkrásnějších filmových odměn, jakých se mi kdy dostalo.
Krásná hašteřilka mi k srdci tolik nepřirostla, ale uznejte sami, že slovní spojení "krásná hašteřilka" je dokonalé samo o sobě a žádný film k tomu ani nepotřebuje.
A Jacques Rivette byl čaroděj. Opravdický čaroděj, který chodil mezi lidmi.
Sbohem, sladký princi.


sobota 30. ledna 2016

Zase přijde jaro a zachrání nás

Pomalu zakončuji svůj druhý týden v Brněnské izolaci. Zdá se mi to delší. Už se těším až skončí. Nicméně dnes bylo venku velmi krásně. Takovejten den, kdy byste měli být s někým zamilovaní, chodit po venku, držet se za ruce a čumět po nebi a po stromech. Tak jsem odpoledne chodila sama po venku a čuměla po nebi a po stromech. Už před třemi týdny mi odešly sluchátka, tak teď vůbec venku neposlouchám hudbu. Měla jsem díky tomu dnes velmi krásný moment. Víte, já v Brně bývám obvykle jenom přes týden. Přes týden je Brno plné lidí a hluku prakticky v kteroukoliv denní či noční hodinu (zvlášť když jako já bydlíte blízko u centra/hlavních dopravních tahů okolo centra). No ale dneska jsem okolo jedné hodiny odpolední stála na přechodu u budovy JAMU (tý co je u Český, kousek od FSS) a jak jsem tam tak stála, tak v jeden moment tam bylo naprosto dokonalé ticho. Jen svítilo slunce.

Šilamáma Půlplicpryč



čtvrtek 28. ledna 2016

Věci se prostě ztrácejí.

V posledních dnech jsem vedla několik zajímavých konverzací o zvířatech.
Dnes bylo hlavní nádraží v pět hodin ráno plné metalistů - domnívám se, že se všichni vraceli z koncertu Therion.
Stála jsem mezi nimi a najednou silně zatoužila vlastnit velké těžké černé boty.
Velké těžké černé boty by pravděpodobně zraňovaly moje atypicky rostlé nohy do krve a co metalovějšího může být.
V okamžiku, kdy píšu tyto řádky, jsem vzhůru již dvacet sedm hodin.
Vím, že to není správné, ale moje tělo odmítá usnout.
Nebo bych spíš měla říct moje hlava.
Moje hlava, která je díky bohu fyziologicky schopna zvednout se a podívat na nebe.

Našla jsem fotky sněhu z pátého ledna.

Podejmlíko Půlrohlík